JAKÝ JE ROZDÍL MEZI LETECKÝM A NORMÁLNÍM ZÁCHRANÁŘEM
OBSAH ČLÁNKU
ÚVOD K TÉMATU ČLÁNKU
„Jaký je tedy rozdíl mezi leteckým a normálním záchranářem?“ Tuto otázku mi před několika týdny položil student gymnázia na přednášce o první pomoci a povolání záchranáře. Otázka vyzněla trochu vážně a trochu ironicky. Je mezi nimi nějaký rozdíl? Vlastně skoro žádný. Ten rozdíl dělá především stroj – vrtulník a činnosti kolem něj.
Proč tento článek vznikl – já to nezažila, ale kolují historky, že v minulosti na místě zasahovaly pozemní posádky a péči poskytovaly samozřejmě dobře. Když ale přiletěl vrtulník, všichni se rozestoupili s tichým šepotem: „Uvolněte místo, ti jsou z letecký, nechce je pracovat“. To je ale nesmysl – záchranář a lékař, který přijede sanitkou je v poskytování zdravotní péče stejně tak dobrý, jako ten, co přiletěl. Může udělat stejné výkony, používá stejné vybavení, život a zdraví zachrání úplně stejně.
TROCHA KONTEXTU KE VZDĚLÁNÍ A PRAXI ZÁCHRANÁŘE
Základem je stát se záchranářem na záchranné službě. Nebudu zabíhat do detailů, jaké studium je potřeba (to popisuje tento článek). V současné době je nejjednodušší cesta vystudovat obor Zdravotnický záchranář na vysoké škole a později získat místo na záchranné službě. Pro výkon tohoto povolání tedy nestačí nějaká forma kurzu, ale je potřeba zdravotnické vzdělání. Obvykle pak vykonáváte činnost v posádce RZP (rychlá zdravotnická pomoc), kde je v posádce záchranář a řidič nebo řidič/záchranář.
Také můžete vykonávat činnost na operačním středisku záchranné služby (pro laiky jednoduše napsáno na „lince 155“). Obojí lze i kombinovat (část měsíce jezdíte na výjezdy, část měsíce sloužíte na operačním středisku).
Abyste se stali leteckým záchranářem, musíte projít výběrovým řízením a vyhrát ho (každá krajská záchranná služba to má trochu jinak, ale obvykle komise hodnotí fyzickou kondici, znalosti a dovednosti z urgentní medicíny, odhad vzdálenosti, výšky, orientace v terénu, znalost mapových podkladů, odolnost vůči stresu a schopnost týmové spolupráce). Obvykle se leteckým záchranářem nemůžete stát ihned po nástupu na záchrannou službu, ale je potřeba abyste během minimálně 2 let získali praxi ve výjezdu.
Pokud úspěšně projdete výběrovým řízením, musí si také komise ověřit, že zvládnete létat vrtulníkem (že máte respekt, ale nebojíte se, že se vám nedělá za letu nevolno a podobně). A zbytek vás pak naučí v rámci delšího výcviku, který trvá několik měsíců (i rok). Pevná doba není stanovena, ale je stanoven minimální počet hodin výcviku a minimální počet výkonů (například minimální počet slanění z vrtulníku).
Ne všechny letecké posádky provádějí stejné činnosti. Některé posádky vrtulníků mají speciální činnosti (používají lanový podvěs), některé létají v noci (používají noční vidění), jiné létají jen za světla. Od toho se pak odvíjí typ i délka výcviku. To vše je pak završeno zkouškou u certifikovaného zkušebního komisaře (examinátora).
CO SE MUSÍ LETECKÝ ZÁCHRANÁŘ A LÉKAŘ NAUČIT?
Nebudu zde úplně konkrétní, vše má svá správná pojmenování a časový rámec nebo počet jednotlivých úkonů. Moji kolegové by některé aspekty samozřejmě správně pojmenovali zkratkami nebo odbornými názvy. Tuto problematiku popíšu v textu, více povídavě, než abych přikládala tabulku.
Každý letecký záchranář se musí naučit bezpečnosti při pohybu kolem vrtulníku. Nejen listy rotoru vrtulníku mohou být nebezpečné. Mnoho lidí, kteří vidí přistát vrtulník, jsou najednou v mnohem větším stresu (včetně samotných zdravotníků, ale také hasičů, policistů a samozřejmě i běžných kolemjdoucích). Posádka tedy nezodpovídá jen sama za sebe, ale za všechny, kteří se kolem vrtulníku pohybují.
Bezpečnost je ale řešena i během letu. Posádka mezi sebou musí komunikovat a dávat pozor na okolí. Stane se, že kolem letí ptáci, někdo pouští draky, letí jiná letadla a vrtulníky, někde jsou dráty, občas někdo neopatrně používá dron nebo není úplně ideální počasí.
My jako záchranáři u nás létáme na pozici vedle pilota. Piloti nejsme, ale musíme umět číst přístroje, které poskytují informace o směru, rychlosti, výšce letu, rychlosti stoupání nebo klesání. Během letu komunikujeme s operačním střediskem nebo posádkami na místě. Pilot také komunikuje – s řízením letového provozu, ladíme frekvence rádia a jsme školeni v nouzových postupech (závada, selhání motoru a podobně).
Některé základny létají v noci, mají noční provoz – s tím je spojen další výcvik. U nás noční provoz nemáme, ale i tak se může stát, že se na základnu budeme vracet za tmy, učíme se tedy bezpečnému přistání za takových podmínek.
Provádíme ale speciální činnosti – záchranu pomocí lanových technik (slanění, podvěs, na jiných základnách třeba jeřábování). A to jsou činnosti, které jsou extrémně rizikové. Ve chvíli, kdy vrtulník nemá rychlost, ale „visí“ ve vzduchu na místě a na laně je člověk, je mnoho věcí, které se mohou pokazit, proto je zejména v této oblasti nutnost opakovaných výcviků. Když začínáte, učíte se slanění na trenažeru různých kvalit a funkcí, poté si slanění vyzkoušíte přímo z paluby vrtulníku a následně jen cvičíte a cvičíte. Je to obsáhlejší téma, ale musíte znát svou výstroj, práci s lanem, uzly, práci s pomůckami jako je záchranná síť nebo trojúhelník, ve kterých transportujete pacienta.
Někdy se stane, že vrtulník nemůže přistát blízko pacienta. Například na sjezdovce, pak se provede tzv. vystoupení z visu. Vrtulník se přiblíží k zemi a posádka z něj naučeným postupem i s vybavením vyskočí a zavře za sebou dveře. Pilot pak s vrtulníkem přistane například na parkovišti pod sjezdovkou.
JAKÝ JE ROZDÍL MEZI LETECKÝM A NORMÁLNÍM ZÁCHRANÁŘEM?
Rozdíl mezi leteckým a jiným záchranářem není tedy v poskytování péče. Je zcela jedno, zda vám na pomoc přijede pozemní posádka (sanitka) nebo přiletí vrtulník, zdravotnickou péči dostanete vždy stejnou. Lékaři a záchranáři jsou stejně dobří zdravotníci, ať už se k vám dostanou jakkoli. Jediný rozdíl je v tom technickém provedení zásahu. Rozdílem je ten stroj (vrtulník).
ZÁVĚREM
Rozdíl tedy opravdu není ve zdravotnické péči, ale v provedení zásahu. Neznamená to, že by byl vrtulník posílán nutně vždy k tomu „nejhoršímu“. Závažnou dopravní nehodu nebo zástavu oběhu ve velkém městě (nebo jeho blízkém okolí), kde je velká nemocnice, která je schopna poskytnout finální péči, dokáží bez problémů obstarat pozemní posádky. Vrtulník by dokonce mohl dobu transportu pacienta do nemocnice prodloužit.
Vyslání vrtulníku má svá kritéria. Často je to výrazné urychlení transportu pacienta do nemocnice. Také tam, kde selhaly nebo selhávají základní životní funkce a zdravotníci mohou díky rychlosti vrtulníku urychlit poskytnutí péče, je indikace pro vzlet vrtulníku. Někdy je indikací nepřístupný terén (skály, les, voda, laviny) – to s sebou nese další speciální výcvik. Vrtulník také může být využit při transportu pacienta z jedné nemocnice do druhé (jistá šetrnost transportu a samozřejmě rychlost při závažném stavu pacienta).
Naopak vrtulník není využit ve chvíli, kdy je nepřízeň počasí a je snížená dohlednost nebo má vrtulník závadu. Na palubě také nesmí být jedinec agresivní nebo s rizikem kontaminace vysoce virulentní nákazou nebo při kontaminaci nebezpečnou látkou.
